Staroanglický výraz „winterfylleth“ značí říjen. A fandové metalu vědí, že říjen značí rez, uvadaní, lamenty, melancholii a vzdálené šeptání přicházející zimy. Manchesterská kapela téhož názvu má zjevně ráda atmosféru podzimu a hrdě se hlásí k anglickému folklórnímu dědictví. Jejich hudba se řadí do mohutnějícího proudu black metalu, který se inspiruje jak v nůši pohanských ozev, tak v bloumavých kytarových dálavách shoegaze a post-rocku.

Třetí album kapely „Threnody Of Triumph“ je kompaktní kolekcí songů, v nichž se často zasmušilé black metalové riffy mohutně sytí snovou melodikou, vrstvenými motivy a vkusně zakomponovanými „pagan halekačkami“. WINTERFYLLETH nejsou mistry velkých zvratů. Dlouhé kompozice se často valí kupředu se zavilostí vichřice, přitom ale stále působí dostatečně vzdušně, poeticky a svým způsobem křehce. Občas sice mají tendence upadat do přílišného opakování, které by si žádalo krácení stopáže, povětšinou se ale jedná o soudržné celky, které hypnoticky vtahují dovnitř a fungují jako uzavřené chladné příběhy - někdy se posluchač po kolena trmácí blátem mokřadů, jindy vystoupí na zelený kopec a shlíží na zamlžené dálky vysočiny.

Je to zkrátka neokázalá pohanská poezie, která si vystačí bez velkých gest i teatrálního juchání kolem ohňů předků, lyrická deska, která si žádá zapojení obrazotvornosti. Ne dokonalá, ne bezchybná, ale přesto podmanivá jako sám říjen.